Joshua Foer: Šetři se Einsteine aneb Jak si zapamatovat úplně cokoli.
Z letákové knižní nabídky moji pozoronost zaujala právě tahle kniha. S pamětí na tom sice nejsem špatně, ale nebylo by marné aspoň částečné zlepšení. Jen tak rekreačně. Kniha o 311 stranách byla v akci a tak jsem ji pořídil za 318 korun.
Autorem je mladý americký novinář, který se od myšlenky setkání nejsilnějšího s nejchytřejším člověkem světa dostal k paměťovým přeborníkům a po roce aktivního studia metod zapamatování uspěl v americké soutěži paměťových přeborníků.
Jak sám uvádí, jeho kniha není učebnicí. Popisuje v ní zážitky ze setkání s paměťovými borci a nevynechal ani naprostý protiklad – počítačového experta Microsoftu, který ve 37 letech tak zapomíná, že chodí s kamerou na krku a nahrává a archivuje všechno s čím přijde do styku.
Autorovi nechybí výřečnost a na knize je to znát. Co bych já řekl několika větami, na to on potřebuje 50 i víc stránek. Uznávám, že čtivých. V minulosti už jsem si o práci s pamětí něco přečetl a tak jsem stále čekal co nového mi tahle kniha přinese. Jako červená nit se jí táhne metoda paměťového paláce. Tu používám při běžných nákupech a proto si většinou bez potíží pamatuji i přes 10 položek jež mám koupit.
Zajímavostí jsem se dočkal od stránky 150. Autor se tam zabývá vývojem písma, knih a jejich návaznosti na paměť. Popisuje i některé historické metody zapamatování. Zmiňuje se i o Marku Twainovi, který se roku 1887 nechal zapsat do paměťového kurzu a také experimentoval s pamětí.
Na straně 171 začíná 8. kapitola. Autor v ní popisuje pokročilejší metody. Začíná „Velkým systémem“ – metodou vynalezenou roku 1648 Johannem Winkelmannem, umožňující převedení čísel na zvuky a dále na slova. Vzápětí ale uvádí, že by s ní žádný přeborník nevyhrál mezinárodní soutěž a pouští se do sytému PAO, umožňujícího vytvořit pro kombinace čísel stálé pomyslné obrazy osob provádějících nějakou činnost. Tady jsem se zarazil a začínal jsem kroutit hlavou. Autor píše: „Co je ovšem na tomto systému tak přitažlivé, je to, že efektivně generuje unikátní obraz pro každé číslo od 0 do 999 999.“. A také: „Dá se tedy říci, že člověk si toho musí nejprve spoustu zapamatovat, aby byl schopen si pamatovat.“. V mysli mi vytanulo: „Copak si normální člověk může trvale pamatovat tolik obrazů? Tímhle se možná zabývají paměťoví přeborníci, ale pro mně to není!“.
Dočetl jsem. Kniha pro mně skončila na straně 173.
