Podařilo se.
Jako každoročně jsem si i letos zvykl na lehké letní oblečení a když letní teploty přešly, do teplejšího se mi nechtělo. „To je dobrý, za chvilku budu v teple.“ nebo „To je dobrý, vždyť není taková zima – to vydržím!“ říkal jsem si nejčastěji, když jsem „klepal kosu“.
Pak přišly dny, kdy jsem konečně začal uznávat, že přece jen už budu muset vytáhnout ze skříně teplejší oblečení. Tou dobou už moje tělo protestovalo a konstatoval jsem, že jsem „zase nachcípanej“. Těsně před Dušičkami!
„To mi byl čert dlužnej teď, když potřebuju jít na hroby.“ myslel jsem si. Nabalil jsem se, lil jsem do sebe horký čaj s citronem nebo s medem a držel jsem se v teple. Venku jsem byl jen co nejkratší dobu.
Tahle rychlovka pomohla. Na Dušičky jsem byl skoro fit a když ještě přišlo hezké počasí, v pohodě jsem navštívil hroby. Zvedlo mi to náladu a tak jsem si večer poseděl při svíčce a skleničce vína a zavzpomínal na předky a prapředky, kteří už mají věčný klid.
