Co je to sabáka?

I tohle odnesl čas.

Jednou z porevolučních změn je odtržení Slovenska od Čech. Slováci mají od 1.ledna 1993 svůj stát a oficiálně jsou cizina. Ačkoliv se mi to nelíbí, nejen oficiálně. V rádiu a televizi neslyším slovenské hlasatele a navzdory jazykové podobnosti děti a mládež přestávají slovenštině rozumět. Když se před několika roky i v blízkém příbuzenstvu před cestou na Slovensko vyskytlo: „Já se tam nedomluvím, vždyť já neumím slovensky!“, sestavil jsem v počítači malý slovensko-český a česko-slovenský slovníček zahrnující především odlišnosti. Nějaké přecejen jsou, stačí uvést třeba čučoriedku (borůvka), ťavu (velbloud) nebo ceruzku (to není dceruška ale tužka).

Ve školách se už delší čas nevyučuje dříve povinná ruština. Škoda. Je to jazyk slovanský, snadný a dobře pochopitelný. Navíc Rusové expandují do světa, Českou republiku nevyjímaje. Po angličtině slyším v Praze nejčastěji právě ruštinu.

V sobotu jsem obědval v centru Prahy v Havelské koruně. Bylo plno a tak jsem jedl na stojáka. Z nejbližšího boxu jsem slyšel ruštinu. Najednou jsem slyšel zřetelný český dotaz: „Co je to sabáka?“ Otočil jsem se ve směru dotazu. V tom boxu seděla čtveřice lidí ve věku kolem 30 let. Já jsem ruštinu nepoužil už hodně dlouho, ale takovéhle základní výrazy si ještě pamatuji. Měl jsem chuť neznámému tazateli odpovědět: „Je to chlupatý, má to 4 nohy a štěká to.“. Vida jeho mladý vzhled nepromluvil jsem a myslel jsem si, že možná patří k té generaci, která se ve škole už rusky neučila.