Umíte jódlovat?

Já také ne. Ale jódlování si rád poslechnu.

Kdysi dávno jsem slyšel jódlování v tuzemském rozhlasu. Jednu písničku. Líbila se mi. Od té doby nic. Jakoby se nad jódlováním slehla zem.

Když jsem se v roce 2007 účastnil zájezdu do Alp, jel jsem tam s tajným přáním sehnat písničky s jódlováním. Splnilo se mi u Königssee a v Heiligenblut.
V těchhle turistických místech je k sehnání snad všechno.

Doma jsem si pak ta cédéčka netrpělivě přehrál. Byly na nich krásné písničky s nádherným jódlováním. Tenhle druh zpěvu snad nemohl vzniknout nikde jinde než v Alpách.

Další cédéčka jsem si pak objednal prostřednictvím Internetu. Z něj jsem si také stáhl řadu dalších krásných písní, takže jich už mám v počítači požehnaně.

Dnes se s vámi podělím o pár písniček. Nemohu snad začít jinak, než bavorským králem jódlerů Franzlem Langem – dnes už pánem v létech. Zazpívá nám, že jódlera slyší rád.

Další ukázka bude také z Německa. Takeo Ischi (už samotné jméno prozrazuje japonský původ) bude zpívat o tom, že den začíná s jódlerem.

Teď přeskočíme do Švýcar. Tam se do jódlerských hvězdných výšin vznesla rodinná kapela s mladičkou jódlerkou Melánií Oesch. Teď nám zahrají a zazpívají o řeči jódlování.

Když někdy sedím dlouho u počítače a měl bych už jít chrnět, řeknu si: „Ať mi ještě zajódlují holky a bude se mi dobře spát.“ a podívám se na dvojici Die GeiWaidler a její píseň Sommerjodler.

Není to paráda?
Tím se s vámi pro dnešek loučím.