Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Po Velikonocích

0
Poněkud zimních.

Po Novém roce to byly první letošní svátky. Svátky, které už obvykle bývají na jaře. Obvykle…

Letos byly opožděné a připadly až na přelom března a dubna, takže velikonoční pondělí bylo na apríla. Zima se nerada vzdává a tak počasí bylo spíš únorové. I já jsem se sám sebe ptal, jestli letos ta zima vůbec skončí. Teploty kolem nuly a chvílemi i sněžení – nic z příjemného jara.

Netradičnost letošních Velikonoc byla i v pomlázce, kterou jsem nosil.

V sobotu jsem navštívil stařičkého vzdáleného příbuzného trávícího kmetský věk v jednom z pražských sociálních ústavů. Byl rád, že má návštěvou zpestřený fádní život. Pomlázku, kterou jsem mu dal jsem pro něj pořídil v lékárně: Geriavit a vitamin Q10 na podporu srdce. Popovídali jsme nad šálkem kávy, kterou jsem uvařil a která mu chutnala už proto, že ji dostal hotovou a nemusel ji vařit.

V neděli jsem se rozjel do Plzně, kde jsem navštivil stařičkou tetu žijící v podobném zařízení. Ve společných prostorách krásně zrekonstruované staré budovy tam byla skromná velikonoční výzdoba. I tetě jsem přivezl pomlázku z lékárny – prášky proti bolesti. I ona totiž pokročilé stáří prožívá v doprovodu nechtěného společníka – stálé bolesti.

Po Plzni jsem se prošel jen krátce. Prohlédl jsem si i tamní velikonoční trhy na Náměstí republiky. Byly slabé jako všechny trhy, které jsem tam viděl. a navíc kvůli zimě málo navštěvované. Rychlíkem se do Prahy uprostřed prodlouženého víkendu vracelo nečekaně hodně lidí.

Včera – o velikonočním pondělí, jsem navštívil hroby. I na těch hřbitovech byla návštěvnost nějak „zamrzlá“ – ale ten, kdo přišel, tak aspoň mohl v klidu pobýt u hrobu.

Po návštěvě hrobů jsem zašel na kafíčko a kus řeči k příbuzným. Jsou ještě ve středním věku a tak aktivní, že nebýt návštěvy, asi by se nezastavili ani o svátcích. Na to, že je apríla si ani nevzpomněli.

V závěru jsem doma strávil krásný klidný večer při světle slavnostních svíček. Když jsem při nákupech na svátky zašel do Intersparu pro mazance, nepochodil jsem. Měli jich tam sice v regálu haldy – ale všechny byly deformované z toho, jak jich kvanta naházeli na sebe. Přešla mě chuť a nekoupil jsem. V Lidlu jsem sehnal menší a krásný mazanec. Ten jsem včera večer ochutnal a byl chuťově výborný. Ochutnal jsem i druhý, který jsem dostal. Byl z pekáren Penam. Máslový a sypaný mandlemi. Ten byl jak je zvykem z velkých pekáren – jen suché těsto bez chuti.

„Když je velikonoční hod, tak si zahoduji!“ řekl jsem si. Dopřál jsem si skleničku dobrého vína a ochutnal jsem drahou rakouskou lahůdku – Mozartovy koule. Nebyl to originál, ten by byl k nezaplacení, ale od firmy Victor Schmidt. Je to dobré mlsání, ale velmi sytivé. Sníst tři, byl bych asi najedený.

Večer mi tak krásně uběhl a současně s ním skončily i letošní Velikonoce. Příští už snad nebudou zimní.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *