Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Vy už jste staří

0
Opravdu?

V minulosti už jsem psal o tom, jak svůj věk vnímám na rozdíl od okolí. Platí do dodnes, pořád žiji s vědomím „Dvacet mi už není, už je mi jednadvacet, ale kvůli tomu nejsem starý“. Samozřejmě, že se někdy dostanu do situace, že na něco nestačím, ale potom platí „Takhle mladý už nejsem“. Žádné házení flinty do žita.

V téhle souvislosti se mi vybavuje jedna vzpomínka na dovolenou v Mariánských Lázních. Jednoho dne jsem ještě před snídaní vyrazil na procházku do parku. Před osmou jsem se vracel do hotelu. Šel jsem pomalu, neměl jsem kam spěchat. V opačném směru šlo několik asi 14letých kluků ze sousedního internátu. Když mě míjeli, jeden z nich ke mně prohodil: „Čau dědo!“. „Neslyšel“ jsem to. Jaképak dědo, já jsem přece mladý! Během dopoledne jsem se vracel do hotelu z opačné strany a šel jsem přitom kolem školy, v níž byla zrovna přestávka. Sluníčko hřálo, tak jsem si rozepnul bundu a vzápětí jsem ze školy slyšel stejný hlas: „Dědovi už je horko“. Ten rok mi bylo asi 47 let.

Podobný zážitek měli před pár dny 47letí příbuzní. Vrátili se z dovolené na horách a tak mě zajímaly jejich zážitky. Když líčili jak projeli nevím už kolik km dlouhou trať, dodali, že je to docela unavilo. Jejich čerstvě dospělý potomek reagoval: „Vy už jste staří, tak vás to unavilo.“. Také „neslyšeli“.

Pro dospívající nebo čerstvě dospělá mláďata je člověk o generaci starší už starý. On se ale leckdy cítí jinak a je to dobře. Mně se dobře žije s vědomím, že: „Dvacet mi už není, už je mi jednadvacet, ale kvůli tomu nejsem starý. Jsem mladý zdravý kluk.“ . Kdybych žil s myšlenkou, že „mě už nikde nechtějí na práci, tady mě bolí, tady mě píchá, klouby mi vržou a vůbec to všechno stojí za houby“, pak by život byl otrava. Úhel pohledu je důležitý.

Kdysi se známé autorky detektivek Agáthy Christie na jedné veřejné besedě zeptali nedělá-li jí starost její přibývající věk. S klidem Angličana odpověděla: „Nedělá. Můj manžel je archeolog a řídí se zásadou ´Čím starší vykopávka tím lepší´ „

Vybavuje se mi jedna letitá vzpomínka z doby před asi 20 roky. V té době v televizi šly reklamy na kukuřici Bonduelle: „Jsme kukuřičky maličké, mlaďoučké a slaďoučké“. Jedna starší spolupracovnice si ji přizpůsobila a v dobré náladě si zanotovala: „Jsem kukuřička maličká, stařičká a scvrkloučká“.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *