V pozdější době jsem je všechny vysadil na malý záhonek na zahradě za Prahou. Časem bratr přivezl z výletu sazenici jiného netřesku a měli jsme tedy dva druhy. Oba druhy byly dvouleté rostliny. Po dvou letech vyhnaly do výšky, vykvetly drobnými nenápadnými květy a zašly, dál rostlo množství odnoží.
Jeden druh byl větší, druhý menší. Jeden měl název netřesk horský nebo alpský a druhý netřesk střešní. Nevím už který byl který, ale to je jedno. Oběma se na záhonku dařilo. Nic ale netrvá věčně. Přišly časy, kdy začaly chřadnout a zacházely mi před očima. Nevěděl jsem proč.
Tou dobou se už psalo o kyselých deštích a zkysané půdě. Zkusil jsem záhonek mírně posypat mletým vápencem – a ono to pomohlo. Trochu. Posypal jsem opakovaně, ale nestačilo to. Kysání země pokračovalo a tak jsem postupně o netřesky přišel.
Byly pro mně oblíbenou rostlinou mého dětství a tak v paměti zůstala stopa po nich a touha vrátit se k nim.. Kolikrát jsem je viděl v prodeji v květinářství, ale při vydřidušské ceně přes 60 korun jsem si nechal zajít chuť.
Už jsem se tu zmínil i o stařičkém vzdáleném příbuzném, kterého doprovázím na jeho cestách. Před pár dny jsem s ním byl ve spořitelně. Při odchodu odtamtud si nedal ujít příležitost navštívit sousední farmářský trh.
Pomaloučku jsme trh prošli. U posledního stánku byly v prodeji různé rostliny. I netřesky. Ty byly za příznivou cenu – pouhých 25 korun. Dlouho jsem neváhal a vybral jsem si sazenici, která sice nebyla perfektní, ale byly u ní tři odnože.
Po mnoha letech tedy mám zase netřesk. Člověk nepotřebuje ke spokojenosti kdo ví co. Stačí třeba malá rostlinka, i ta udělá radost. Časem se mi snad podaří sehnat i ten druhý druh, ten menší. V době mého dědství tak budu blíž k mému dětství.
