Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Povodeň neboli Hochwasser

0
Máme to za sebou. Snad.

Příroda nám opět ukázala kdo je na světě pánem. Na jednu stranu je to nemilé, na druhou stranu je to další lekce pro člověka. Jenže homo sapiens je nepoučitelný, takže nejspíš marná lekce.

Při povodni v roce 2002 vyslovila jedna moje spolupracovnice názor:

„Lidé jsou tak hnusní, že si to příroda už nenechala líbit a vzbouřila se.“

Něco na tom je. Nemůže za to jen změna klimatu způsobená nakláněním zemské osy, ale i dlouhodobá devastace přírody člověkem. Ten si zakládá na další škody i tím, že opakovaně staví v záplavových zónách.

Po jedenácti letech opět přišla řada deštivých dnů. Pět dnů se dešťové mraky točily nad střední Evropou a ačkoliv nešlo o žádnou průtrž mračen, byla z toho povodeň. Nebyla tak hrozná jako ta předchozí v roce 2002, po níž přecejen lidé někde udělali opatření, ať už v podobě protipovodňových hrází nebo zdokonalení varovného systému.

Velká voda se valila republikou a znovu se ozývala jména známých míst – Písek, Putim, Praha, Zálezlice, Ústí nad Labem a další. V Zálezlicích se protrhla hráz, u Nymburka několik hrází, Praha očekávala kulminaci včera dopoledne a Ústí nad Labem dnes. Z katastrofických zpráv žijí snad všechny sdělovací prostředky.

Včera jsem byl na obědě v centru Prahy a po něm jsem se zašel podívat k nedaleké Zlaté kapličce (tedy Národnímu divadlu). Život tam byl poklidný. Turisty spíš než budova divadla zajímaly novodobé atrakce: na jedné straně podepřený dům v Divadelní ulici, kde před pár dny vybouchl plyn a na druhé straně Vltava. Nábřeží bylo uzavřené. Přešel jsem nejbližší most – Most legií. Vltavou se valilo nezvyklé množství hnědé vody. V jednu chvíli unášela ke Karlovu mostu asi pětimetrovou kládu, za ní plavala dřevěná paleta a o chvilku později nějaká cedule. Vlevo byl ostrov Žofín, těsně nad hladinou, o kus dál zaplavený Střelecký ostrov. Zaplaveny byly i Sovovy mlýny. Lodě jsem neviděl, byly včas „uklizeny“ aby se z kotviště neutrhly a nepoškodily sebe ani mosty. Pohled to byl nevábný. Turisté si tu scenerii fotili, já jsem neudělal ani snímek. Nebylo to pěkné. Vůbec. Při vší smůle můžeme být jen rádi, že to nebylo jako před 11 roky a že už to snad končí.

Necestuji jen tělesně, ale i duševně, ve vzpomínkách. Tak se v těchto dnech duševně vracím i do Bavorska, do těžce zkoušeného Pasova. Když jsem tam byl 20. července 2009, byla tam také velká voda. Tenkrát jsem tam u Dunaje pořídil mj. tenhle snímek:

Letos je tam mnohem hůř. Postihla ho větší povodeň než v roce 2002.