Tam jsem se podíval na jízdní řád. Asi v půli trasy jsem viděl stanici Flora a spokojeně jsem nastoupil do autobusu, který zanedlouho přijel. Ten po několika kilometrech vyjel nahoru na Vinohrady k Orionce a na Floru. Byl jsem v klidu a nic mi to neříkalo. Následovalo Olšanské náměstí, Rokycanova a když začal odbočovat vpravo, červík pochybnosti začal hryzat. Samozřejmě, že po své trati jel jinudy, než jsem čekal. Když zastavil u nádraží v Libni, rozhodl jsem se, že v další stanici přestoupím na metro, které mě doveze k autobusovému nádraží. Po absolvování okružní jízdy po Praze jsem pak vystoupil na Florenci a hned jsem se šel podívat, která autobusová linka tam jezdí.
„Stotřicetpětka“ zjistil jsem. Ta ale po reorganizaci městské dopravy teď jezdí jinam, na Jižní Město už ne. Čas mě netlačil a tak jsem v pohodě šel na nádraží a sám jsem se divil, že jsem si mohl splést Floru a Florenc.
Byl tam čilý páteční provoz. Autobus do Mukačeva, jiný do Londýna, další do Košic, řada jiných kdoví kam. Studentagency dokonce na linkách do Brna a Karlových Varů nasadila posilové vozy.
Mám za sebou nečekaný menší výlet Prahou, z něhož pro mně plynou dvě poučení:
– Flora není Florenc
– Všechno se mění. Co bylo včera, už není.
