Prožívání adventu se mi nějak nedaří, není na to čas. Roky, kdy jsem chodil a jezdil na vánoční výstavy a těšil se na tajemné dny Vánoc jsou pryč. Asi nenávratně. Přispívá k tomu i fakt, že zmizela vánoční atmosféra. Z Prahy i jiných měst. Kolikrát jsem si říkal, že si příští advent užiji – ale sliby jsou chyby.
Letos jsem se o to pokusil. Nebylo to sice takové, jaké bych chtěl – žádné výstavy, vánoční konzerty mimo těch televizních a žádné čtení o Vánocích, ale něco se přece podařilo. Snad každý večer jsem si při svíčce poslechl nějaké vánoční cédéčko. Bylo to hezké.
Když jsem v předvečer štědrého dne procházel jedním vánočním trhem, zaslechl jsem za sebou: „Jenom zabít?“. Otočil jsem se a zjistil, že nejde o objednání vraždy konkurenčního mafiána nebo podnikatele, ale o prodej kapra.
O svátcích se tradičně sešla celá širší rodina a po zazpívání vánoční písně nastal drobný zádrhel v otázce, kdo z dvojčat bude roznášet dárky od stromečku. „Ty jsi o pět minut mladší“ rozřešil to Martin a padlo to na Barborku. Mladí žijí hekticky, s nákupem dárků si dlouho nelámou hlavu a pak třeba na poslední chvíli koupí drahou věc s níž se netrefí. Tak jsem v minulosti dostával mj. kosmetiku, loni drahý speciální program do počítače a letos bibli. Já, kterého ideologická literatura nezajímá, a který už mám knih tolik, že je nemám kam dávat a tak jich vrším už pátý štos v ložnici, jsem dostal drahou luxusní bibli!… Dostal jsem i jinou knihu. Do knihovny si ji sice nedám, ale potěšila mě. Ve skutečnosti je to totiž hezky provedená kazeta se 32 zajímavými sáčky čaje.
Dárky nejsou o Vánocích to podstatné, i když k tomu podstatnému – dobré pohodě přispívají. Já jsem to letos doma s pohodou rozjel. Od Štědrého dne do Tří králů se u mně v obýváku svítilo jako v zámku. Po setmění jsem rozsvítil devět svíček, na domácí kadidelnici dal zrníčko myrhy nebo kadidla a v přehrávači jsem proháněl vánoční cédéčka. Nevadilo mi, že poslouchám pořád dokola stejná a nezajímaly mě televizní zprávy o tom, jak se handrkují naši politici, kde jsou povodně nebo kde se lidé vraždí. Vychutnával jsem tu pohodu. Byly to krásné večery, na které budu možná vzpomínat.
Nezařazuji žádnou fotografii, protože by z ní server zase udělal miniaturu, viz článek Mnichov předvánoční z 21. prosince.
