Na nástupišti byl za tuzemskou lokomotivou vlak, který se mi zdál krátký. Skutečně byl krátký – měl jen čtyři vagony. Postrádal jsem v něm restaurační vůz a první třída byla jen v půli prvního vozu. Zvědavost mi nedala a nahlížel jsem oknem dovnitř abych zjistil, v čem se liší první třída od dvojky. Byly v ní žluté povlaky na opěrkách hlavy a kupé jen pro pět osob.
Nastupovalo málo lidí a tak byl na nástupišti klid. Při pohledu na vlak sestavený z modrých vozů s nápisy Alex jsem si všiml, že na německých informacích na otevřených dveřích je uveden název vlaku Albert Einstein. Na všech dveřích. Albert Einstein je tedy v tuzemsku Jan Hus. To jsou věci! Asi by se oba pánové divili.
Pět minut před odjezdem nádražní rozhlas vyzval k ukončení nástupu a pak jako obvyle přiběhlo ještě pár zájemců. Chvíli poté se ozval hvizd píšťalky a vlak sestavený z čistotou se lesknoucích vagonů se dal do pohybu. V duchu jsem popřál Albertu Einsteinovi i Janu Husovi aby tu šestihodinovou cestu zdárně zvládli a v pořádku dojeli do Mnichova k večeři a ubíral jsem se k domovu.
