Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Připadám si jako v lázních

0
ale jsem doma.

Už jsem se v minulosti zmínil, že jsem s oblibou jezdil třeba na týden do Mariánek. Ne na léčení, ale na rekreaci, odpočinek. Ubytovával jsem se v jednom z nejlevnějších hotelů, v pozdějších letech stále ve stejném podkrovním pokoji, odkud jsem měl výhled na lázeňské údolí a kolem mně přitom létaly vlaštovky.

Je tam jiný svět. Klídek, pohoda, krásné parky a stačí udělat pár kroků a člověk je venku z města v lese. Cestou ve vlaku to kdysi vyjádřila jedna letitá důchodkyně slovy: „To je klid a nic nemusíte“. Mám na tamní pobyty hezké vzpomínky. Jezdil jsem tam dokud hotel neprodělal rekonstrukci a následně nezdražil.

Klídek tam tedy býval – ale spíš až odpoledne. Dopoledne a až do odpoledních hodin tam totiž v rozlehlých parcích řádili „sekáči“. Motorové pojízdné sekačky i přenosné strunové se jako o závod snažily dát trávníkům slušivou fazonu, což samozřejmě bylo s patřičnou zvukovou kulisou. Pacientům to ale nevadilo, protože v té době byli na procedurách. Já jsem se přemístil do jiného parku, kde nesekali, nebo do lesa.

Právě tu zvukovou kulisu mám doma na pražském sídlišti Jižní Město. Mezi domy je pás zeleně a před domem park. Tráva už byla dost vysoká a tak se sekáči dnes činí. V tomhle směru si tedy připadám jako v lázních – ale tam nechodím nakupovat, nevoskuji podlahu atd. Přišla mi vhod i ta vzpomínka.

Přeji vám, abyste o nadcházejícím víkendu měli hezké počasí a ne jen vzpomínky na něj.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *