Anča je zase fešanda.
Když jsem choval předchozího papouška, drápky jsem mu zastřihával sám. Do doby, kdy jsem to přehnal a zastřihl jsem tak krátce, že to bylo do krve. Jeho krve. Později už jsem ho na to raději nosil k veterináři.
Anču tam nosím také. Nechci jí ublížit. Byl jsem tam s ní i včera. Cesta proběhla hladce. Potkali jsme pár lidí, kteří zvědavě nakoukli do klícky a byli potěšeni. Čekání na veterině se Anče zdálo dlouhé. Ani se jí nedivím.
V ordinaci se Anče nelíbilo. Nevím, jestli si vzpomněla na minulé stříhání drápků, ale tentokrát se vehementně prala s veterinářkou, sestrou i se mnou a tak se veterinářce podařilo zastřihnout ji do krve a následovalo zastavování krvácení. V přepravce pak dávala najevo svou nespokojenost.
Když jsme vyšli ven otřepala se jako to dělávají psi a hned byla zase v pohodě.
