Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Výlet na letiště Václava Havla

0
tedy na letiště v Praze – Ruzyni.

Ve čtvrtek bylo krásné ráno a já jsem s vidinou, že takový bude celý den vyrazil na letošní výlet na letiště. Autobusem k metru, tím do centra, tam přestoupit na jinou linku a od její konečné dál dalším autobusem. Městská doprava jela výborně a tak jsem přesně za hodinu od odchodu z domova vystupoval na opačném konci Prahy u letiště.

Hned jsem si všiml změny. Kvůli velkému provozu je před letištěm dopravní omezení: závory u nichž musí zastavit i městská doprava. Ta zajíždí blíž k hale. Soukromá auta mají k dispozici blízké parkovací domy.

Vstoupil jsem do haly terminálu 1 (pro cesty do zemí mimo Schengenský prostor) a první co jsem vnímal, byl klid. V půl osmé ráno tam byl malý provoz. Jedna věc mi tam chyběla: letadélko Aero 45, které tam bývalo jako dekorace zavěšené u stropu. Pomalu jsem terminál procházel. Některé obchody byly ještě zavřené a občerstvovací podniky zely prázdnotou. V odletové hale byla dlouhá fronta k jedinému odbavovacímu pracovišti. Všiml jsem si jeho čísla a na tabuli zjistil, kam ti lidé míří. Všiml – ale ani jsem ten název nedovedl přečíst, jak byl cizokrajný. Snad Egypt.

Stejně pomalu jsem mířil i k terminálu 2 (pro cesty do zemí Schengenského prostoru). Najednou mě míjelo množství lidí s cestovními zavazadly. Zvědavost mi nedala a chtěl jsem vědět kam letí. Vstoupil jem s nimi na motorové schody do 1. patra a tam zjistil, že se rozptýlili k různým přepážkám. Fronty ale byly na odlety do Řecka a Holandska. Šel jsem terminálem co noha nohu mine a byl naprosto v klidu. Na rozdíl od pasažérů jsem neměl žádné starosti, protože jsem nikam neletěl. Byl jsem tam jen „na čuměné“.

Pak jsem se zašel podívat na terasu, odkud je výhled na plochu mezi dvěma odbavovacími budovami. Informační tabule tam ukazují a popisují typy používaných letadel. Na ploše jsem ale viděl 0 letadel. Slovy: nula letadel. Žádné v tu dobu nepřiletělo ani se nechystalo k odletu.

Loudal jsem se terminálem k východu, abych přešel k protější budově parkingu C, z jehož ploché střechy jsem v minulosti pozoroval letadla. Nepochodil jsem. Stejně jako loni byla střecha nepřístupná a ze 6. patra byl nevalný výhled.

Sluníčko hřálo, bylo mi už horko a tak jsem se rozhodoval, jestli si dám pivo za 69 nebo 95 korun. Rozhodl jsem se, že žádné, protože takovou vydřidušskou cenu nebudu platit. Tím se dostávám k cenám tamního občerstvení. Pár položek jsem si poznamenal:

– kalíšek kávy z automatu 20 Kč, zrnková 30
– káva v podniku s obsluhou 39 Kč
– porce piškotového dortu 69 – 86 Kč
– gulášová polévka 90 Kč
– řízek s bramborovou kaší 175 Kč.
Z uvedeného je jasné, proč tamní občerstvovací podniky zely prázdnotou. Sanitka před vchodem byla přistavena asi pro případ, že by ty ceny s někým sekly.

Zavelel jsem si k ústupu a cestou jem se ještě zastavil na starém ruzyňském letišti. Z dětství si pamatuji, že tam bývala malá vyhlídková terasa, ale po té už tam není ani stopy. Původní letištní budova teď slouží pro vládní lety. V přistavěné nové budově je terminál 3 sloužící k odbavování soukromých letů. V prázdné malé hale byl klid a pohoda. Seděl tam jen jeden člověk, který na někoho čekal. Tamní restaurace neměla žádný kšeft. Moji pozornost upoutal nápojový automat. S překvapením jsem zjistil, že v tomhle objektu pro zazobané stojí kalíšek kávy ne 20, ale pouhých osm korun. Dal jem si ho a spokojeně jsem se loudal dál.

V sousední budově je hotel Ramada. Je u terminálu pro bohaté, tak je čtyřhvězdičkový a noc v jednolůžáku tam stojí 5076 korun. Ochotná mladá recepční mi sdělila, že vzhledem k současné slevě bych se vešel do tří tisíc. Děkuji, doma to mám levnější.

Výlet byl u konce a autobus mě v pohodě odvážel zpátky.