Další rekonstrukci bojů avizoval pod názvem Barikáda 2015 Žižkov v Praze 3. V minulosti jsem tam měl pracoviště, k Žižkovu mám dodnes vztah a tak jsem se tam vypravil.
Na tamním Havlíčkově náměstí to bylo pojato velkolepě. Vpředu – s výhledem na dějiště, řady sedaček pro pozvané čestné hosty – veterány, z nichž nejstaršímu bylo 98 let. Travnaté plochy prozíravě chráněny plastovými podlážkami. Na vozovce na náměstí i v okolí připravená historická technika a uprostřed náměstí vyhrávala vojenská kapela v prvorepublikových uniformách. Šediny hudebníků prozrazovaly, že jde o veterány. Všude kvanta lidí – takové množství, že jsem půl hodiny před začátkem neměl šanci dostat se na místo, odkud bych viděl na dějiště. Z terasy jsem viděl jen malý kousek barikády ve vedlejší ulici.
Proslov starostky, hymna, odhalení pamětních desek a pak začala rekonstrukce. Dokonce dvouhodinová, i s účastí kulometů a dělobuchů. Byla to taková řež, že si některé malé děti zacpávaly uši. Naštěstí jen rekonstrukce, ale nechtěl bych být v jejím středu, natož účastnit se ostrého děje před 70 lety. Obloha se zatahovala čím dál víc, ale počasí vydrželo a pršet začalo až po skončení.
Neměl jsem šanci něco z děje vyfotit a tak jsem si odnesl jen pár snímků pořízených před začátkem. Tady je kapela:
a její kapelník od pětatřicátníků.
Pozoronost poutal stíhač tanků, který se zůčastnil bojů o rozhlas.
Pásové auto.
Pásový motocykl.
Obrněnec s trubkovou konstrukcí, jež byla anténou vysílačky.
Z televizního filmu a knihy Stanislava Kokošky Praha v květnu 1945 (v roce 2005 vydalo nakladatelství Lidové noviny) jsem se dověděl málo známé informace o Vlasovcích, kteří podpořili pražské povstání.
V Muzeu policie ( http:www.muzeumpolicie.cz ) jsem navštívil zajímavou výstavu o účasti policie a četnictva v povstání a tečku za touto tematikou udělal televizní film Pád třetí říše.
Do Plzně jsem tedy nejel, ale z Prahy mám hojnost informací a zážitků. A potvrzení názoru, že každá válka jsou zbytečná lidská jatka, při nichž se ničí dlouhá léta budované hodnoty.
