Chválím.
Po svátcích jsem se vypravil na jarní návštěvu mé tety žijící v Plzni. Tam jsem z Prahy jel mnichovským rychlíkem. Do kupe si přisedla partička, která po rozjezdu odešla do bufeťáku a vrátila se v povznesené náladě před Plzní, v níž vystupovala.
Zpáteční cesta, to byla jiná kapitola. Vracel jsem se rychlíkem s označením Rx. To x je označení rychlíku vyšší kvality. Vozy byly čisté, pohodlně čalouněné sedačky, wifi a informační systém. Ten jsem sledoval.
Uváděl číslo vlaku, číslo vagonu, čas, příští stanici a momentální rychlost vlaku. Trať je zrekonstruovaná, umožňuje tedy krásně hladkou jízdu – lepší než pražské metro (které s sebou pořád hází). Nejen hladkou, ale i rychlou. Rychlé rozjezdy, takže vlak brzy po odjezdu ze stanic jel stovkou. Na informačním panelu se objevovaly rychlosti 120 km a v jednom úseku dokonce 130 a to už je pěkný fofr. Do stanice Hořovice vlak vjížděl rychlostí 108 km a přesto stihl normálně zastavit. „Má dobré brzdy“ konstatoval jsem. Při příjezdu do Prahy se Radotín míhal kolem stovkou. Po chvíli vlak projel tunelem a přesně na čas zastavil na pražském Hlavním nádraží.
Tahle jízda byla opravdu na úrovni a musím za ni ČD pochválit.
