Připomněl jsem si některá.
Když v běžném životě chodím ulicemi Prahy, jdu za svým cílem a ani si neuvědomuji, jaké míjím pozoruhodnosti. Míjím je když ne denně, tak často a proto mi zevšedněly. O nedávných svátcích jsem si to při potkávání množství cizinců uvědomil a u některých jsem se pozastavil.
V první řadě to byl Obecní dům. V sousedství Prašné brány, v místě bývalého Královského dvora v letech 1383 – 1484 obývaného panovníkem, který se v Pražském hradě necítil bezpečně, ho v letech 1905 – 1912 postavili jako monumentální reprezentační palác a středisko českého kulturního a společenského života. O výzdobu se postarali nejlepší čeští umělci. Konzertní Smetanova síň pro 1200 lidí, Francouzská restaurace, reprezentační sály a primátorský sál – zkrátka paráda. Nárožní plastika připomíná, že tam byla v roce 1918 vyhlášena Československá republika. Navštívit tamní konzert, nebo jen posedět v tom prostředí při kafíčku, to je zážitek. Tahle stavba ale neměla snadný život. Když se po válce hlásili o slovo příznivci funkcionalismu, tedy strohého stavebního slohu bez ozdob, byla podle nich secesní ostudou Prahy. Navrhovali dokonce její zbourání. Pak ale přišel Vítězný únor (tedy únor 1948), s ním nabraly události jiný směr a Obecní dům tak byl zachráněn. Dnes je považován za secesní perlu Prahy.
U sousední Prašné brány začíná Celetná ulice – korzo snad všech turistů. Končí na Staroměstském náměstí. Tam padne první do oka Staroměstská radnice.
Historická středověká stavba, která prodělala 8. května 1945 válečný nálet. Z velké radniční budovy zůstal jen zbytek. Pozornost tisíců turistů poutá historický orloj z roku 1410. Když se blíží odbijení, bývá prostranství před orlojem plné lidí. Cvakají spouště fotoaparátů, bzučí kamery a diváci jsou nadšení.
O pár metrů vedle je Malé náměstí. Je opravdu malé, ale je na něm jeden zajímavý dům. Dům V. J. Rotta.
Od roku 1855 v něm bylo vyhlášené železářství, ale všechno se mění. Pamatuji, že v něm po sametové revoluci byl dům lahůdek, kam jsem chodil kupovat zajímavé čaje, pak tuším dům skla a dnes hotel. Údajně je tam zachovaný Rottův byt.
Nedaleko je Betlémské náměstí. Monumentální stavbou tam je Betlémská kaple.
Není to ale stavba původní. Ta původní byla vystavěna ve 14. století a jak už název říká – coby kaple to byla stavba malá. Kázal v ní Jan Hus. Ten prý byl v dobách mládí tak bujný, že by kvůli jeho recesím dnes zasedala vláda. Něco z té bujosti mu zůstalo a tak se z něj stal církevní reformátor. Stal se proto nepohodlným a jak dopadl všichni víme – včera jsme si připomněli 601. výročí jeho upálení v Kostnici. Kaple časem zchátrala, roku 1786 byla stržena a na jejím místě vyrostl i z jejího zdiva běžný dům. Současná velká kaple byla postavena v letech 1950 -1952 jako památník husitství.
Stačí popojít k Vltavě a dominantní stavbou je tam historická budova Národního divadla. Zlatá kaplička. Hrají v něm nejlepší čeští herci. Bylo vybudováno i pomocí celonárodní sbírky. Dne 12. srpna 1881 vyhořelo a stavělo se znovu.
Informace o sbírce na něj jsou tak působivé, že si neodpustím dát sem odkaz:
Na snímku pořízeném ze Střeleckého ostrova je vlevo Most legií, nástupce Řetězového mostu. To je další legenda. V roce 1901 byl slavnostně otevřen za účasti císaře Františka Josefa 1. Ten tam díky novinářům dostal lidovou přezdívku „Starej Procházka“. Kdejaký turista se na tom mostě zastaví a podívá se přes Vltavu na Pražský hrad.
Je to hezký pohled a když ještě k tomu po Vltavě plují lodičky, je to idylka.
