Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Na Plzeň!

0
Muzeum knihtisku, Hurvínek, překvapení.

V Plzni jsem sice několikrát ročně, ale přesto jsem tam neviděl všechno. Před časem proběhla televizí zpráva, že tam loni bylo otevřeno muzeum knihtisku. Tamnímu rodákovi, kterého všichni známe – Hurvínkovi, je už 90 let. Kolikrát jsem šel na Náměstí republiky kolem muzea loutek, ale ještě jsem v něm nebyl. To bych měl aspoň při téhle příležitosti napravit. To byla hlavní lákadla, která způsobila, že jsem opět sedl do vlaku a jel tam.
Překvapení jsem se dočkal už cestou tam ve vlaku. Paní průvodčí mi totiž sdělila, že platnost slevy na mé zákaznické kartě už skončila, což mi uniklo, a musel jsem doplácet i se 40korunovou přirážkou za vystavení dokladu ve vlaku. Bylo to nemilé, ale smířil jsem se s tím. Za chyby se platí…
V Plzni mě trolejbus linky 14 dovezl k zimnímu stadionu a od něj je to jen kousek k muzeu. Ono to vlastně muzeum není. Je to tiskárna, která je v provozu od roku 1911 (tedy 105 let!). Když ji koupila nynější společnost, staré vybavení nevyhodila, ale uspořádala z něj prohlídkový muzejní okruh. Proto tam není volná prohlídka jako v muzeu, ale prohlídka s průvodcem a na objednávku. Začátky v 9, 10, 11, 14, 15 a 16 hod. Objednaný jsem nebyl a ještě k tomu jsem přišel v mezičasu. Přesto se mě ujal průvodce, zkušený tiskař a nadšený fanda tiskařiny a půldruhé hodiny mě prováděl a informoval. Bylo na co koukat.
Hned v úvodní místnosti jsem se dověděl, že Plzeň je považována za kolébku knihtisku v Čechách, protože tam 26. dubna 1476 byla vytisknuta první kniha – Statuta od Arnošta z Pardubic. Ve vitrině je k vidění její replika:
V další části expozice je představováno zařízení k sazbě a tisku – od ruční sazby (náročná a piplavá práce, kterou by dnes už asi málokdo chtěl dělat) po sázecí stroje, které byly v provozu donedávna. Na dalším snímku je americký sázecí stroj Intertype z roku 1928.
V závěru prohlídka vede na ochoz, z něhož je pohled do současného provozu tiskárny.
Pro případné zájemce uvádím adresu webových stránek:
Po obědě na hlavním nádraží jsem konečně navštívil muzeum loutek na Náměstí republiky. Je v malebné historické budově pár metrů od kostela sv. Bartoloměje.
Představuje vývoj loutkářství na plzeňsku. Loutky malé i velké, nejrůznějsí postavičky a řada loutkových divadel. Jejich ukázky jsou už ve vitrinách ve vstupní místnosti.
Éra loutkových divadel je už pryč a také jsem už vyrostl z věku, v němž se loutkové divadlo líbí a tak nemohu říci, že by mě tam něco zaujalo – s jedinou výjimkou. V jedné vitrině, na štěstí výrazně osvětlené, je Spejbl a Hurvínek. Hlavně kvůli nim jsem tam šel. Letos je jim totiž už 90 let.
Z toho muzea jsem si odnesl i další zážitek. Bylo mi docela příjemné stoupat po tamních dochovaných dřevěných schodech.
Pak jsem zašel navštívit moji 88letou tetu, která tam žije v zaopatřovacím ústavu. Na závěr jsem se rozjel do jiného koutu Plzně vyřídit nákup pro mou živnost a potom mě už rychlík vezl zpátky do Prahy.
Tam mě čekalo další překvapení. Snímky pořízené v tiskárně se mi ve fotomobilu totiž neuložly na paměťovou kartu, ale do paměti mobilu. Lámal jsem si hlavu, strávil jsem nad tím hodně času, ale do počítače odtamtud stáhnout nešly. Musel jsem je sám sobě poslat mailem a z něj do počítače zkopírovat. Technika je sice vyspělá, ale i složitá a když si postaví hlavu (nebo procesor?) a jeden na to nemá specializaci, pak je to oříšek. Nebo i pořádný ořech.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *