To jsou novoty!
Po delší přestávce bych měl zase něco napsat. Ono se řekne napsat – ale co, když je život fádní? Kdysi napsala blogerka Kitty: „Když nevíte o čem psát, tak pište o něčem jiným.“. Zajímavá rada. 
Přemýšlel jsem „o něčem jiným“ a přecejen jsem našel téma. Napíšu o tom, jak jsem s Ančou fotil selfie.
Přemýšlel jsem „o něčem jiným“ a přecejen jsem našel téma. Napíšu o tom, jak jsem s Ančou fotil selfie.Když jsem si do mobilu stáhl aplikaci pro focení selfie (tedy autoportrétů), usmyslel jsem si, že se s Ančou vyfotím. Anča je holka bázlivá. Nevěří novotám a všemu co nezná a prchá před tím. Tak to bylo i tentokrát. Vytušila něco nezvyklého a nechtěla ke mně přiletět. Když se po chvíli opakovaného přivolávání osmělila, přiletěla a schovala se mi za krk. To dělá, když si netroufá. Chtělo to další chvíli jejího uklidňování. Když si konečně dodala kuráž a vykoukla, vznikl tenhle snímek:
Chtělo to další chvíli jejího uklidňování. Když si konečně dodala kuráž a vykoukla, vznikl tenhle snímek:
Potom strach zvítězil a uletěla. Když si pak znovu dala říci a přiletěla, vzniklo pár dalších snímků – třeba tenhle:
Jak je vidět, nejen u lidí, ale i u papoušků je každý jiný. Její předchůdce Pepík se bál jen ze začátku, pak ztratil strach do té míry, že o něm synovec řekl: „Jirka má správného papouška, ten se ničeho nebojí.“. Anča je bázlivá i po pěti letech chovu. Jinak je klidná (i o silvestrovské půlnoci) a rozumíme si. To je důležité.
