a jejich osud.
V průběhu roku jsou různé příležitosti při nichž je vhodné udělat někomu radost dárkem. Klasickým termínem jsou Vánoce. Pokaždé se snažím zjistit čím bych příjemci mohl udělat radost a vytipovaný dárek sháním někdy i dlouho před termínem. Takový dárek způsobí radost dvakrát: jednak příjemci a jednak mně když vidím, že z něj obdarovaný má radost.
Ne tak všichni. Mám kolem sebe lidi, kteří si s tipováním hlavu nelámou. Prostě něco koupí a dají, třeba i ne zrovna levné věci. Takové dárky většinou neudělají radost a obdarovanému jen zbytečně zabírají místo. Klasickým případem je kosmetika, kterou nepoužívám, což dárci vědí, ale přesto ji občas dostanu. V koupelně ji uložím do skříňky a tam stárne a stárne – a časem k ní přibývají další věci.
Řekl jsem si DOST!, využil jsem místní akce na sběr nebezpečného odpadu,a pustil se do jednocení. Některé věci sice nepamatují císaře pána, ale jsou už dávno po době použitelnosti, jiné jsou o něco čerstvější a na některých jsem lhůtu použitelnosti ani nenašel. Na „export“ šlo 6 vod po holení, 4 sprchové gely, 4 antiperspiranty a speciální šampon na vlasy – tedy patnáct dárků. Výjimku jsem udělal u tekutého mýdla s aloe. Tekuté mýdlo sice nemám rád, ale snad ho spotřebuji.
„Já to taky dostávám. Kdo to má na sebe pořád patlat?“ prohodil s pochopením pracovník, který ode mne kosmetiku přebíral.
I takový tedy může být osud dárků pro dárky…
