Zážitek!
Místní časopis avizoval, že 19. prosince v 17 hod. bude na sídlišti Jižní Město, kde bydlím, konzert pojízdné zvonohry. V minulosti jsem ji sledoval dvakrát (jednou tady a podruhé když hrála na lodi na Vltavě a sledoval jsem ji z Karlova mostu) a vím, že to je mimořádný zážitek a tak jsem se tam vypravil.
U komunitního centra už byl z daleka viditelný dav lidí a za ním byl vidět žlutý kamion s přetěžkým velkým nákladem. Zvonohra s 57 zvony váží 12 tun, má tedy co vozit.
V davu byli natěšení příznivci zvonohry od předškolních mrňat po důchodce. Řada lidí, včetně mně, se snažila ulovit snímek, nebo raději víc snímků.
V 17 hodin se ujal slova Petr Manoušek, známý zvonař a autor zvonohry. Uvedl mj., že zvonohru, jež bývá prezentována jako pražská, magistrát dodnes plně nesplatil a je tedy stále jeho. Ke zvonařině mu tak přibylo i kamioňáctví, protože se zvonohrou jezdí po světě na konzerty. Na Jižním Městě bude už podesáté na předvánočním konzertu. Celkem to bude 520. konzert zvonohry.
Pak se slova – nebo spíš kláves, ujal hudebník Radek Rejšek, který hrává i na zvonkohru pražské Lorety
a zvony se přímo parádně rozezněly. Bronzové zdobené zvony od malých po největší měly nádherné hlasy. Ať hrály Tichou noc, nebo Ta naše písnička česká, bylo radost poslouchat je. Hlasitost byla aspoň 120 decibelů a tak ti, co před začátkem byli co nejblíž ke zvonům, teď udržovali uctivý odstup. Nedočkavě jsem očekával kdy uslyším velké zvony. Dočkal jsem se. I ty měly krásný hlas a dlouho doznívaly. Následovala jedna melodie za druhou. Byla mi sice zima, ale vydržel jsem do konce. Teprve když jsem po hodině odcházel jsem si uvědomil, že padá mrznoucí déšť.
Mým fotomobilem jsem pořídil řadu snímků, ale doma při vyhodnocení jsem zjistil, že jsou nevalné kvality. Zařazuji jich tedy jen minimum. (Celkový snímek zvonohry je v minulém článku.)
Informace o zvonohře jsou např. zde:
nebo na jejích stránkách:
