Turistický salám a Vysočina.
Když jsem chodil do měšťanky (už je to přes půl století) dávala mi maminka s sebou na svačinu housku se salámem (nebo dvě?). Byl to Turistický salám, který se prodával ve dvou verzích: levnější a dražší. Byl jsem malý jedlík a tak se stávalo, že jsem svačinu nesnědl. Našel jsem řešení zajišťující aby byl po návratu domů klid. Chodil jsem kolem stavení, před nímž byl na dvorku bílý ovčácký pes. Byl velký, tak se ho všichni báli – byl to ale dobrák, který čekal na každé pohlazení a ochotně mi pomáhal se svačinami. Snědl jsem salám, housku a jsem mu nabídl. On k ní čichl, cítil maso a sežral ji. 
Předloni jsem těmi místy opět šel. To stavení už tam dávno nestojí, ale na toho hafana jsem si tam vzpomněl. Když jsem si teď koupil turistický salám, konstatoval jsem, že má stejnou chuť jako tenkrát. Pamatuji si ji.
Předloni jsem těmi místy opět šel. To stavení už tam dávno nestojí, ale na toho hafana jsem si tam vzpomněl. Když jsem si teď koupil turistický salám, konstatoval jsem, že má stejnou chuť jako tenkrát. Pamatuji si ji.
Další z tehdy prodávaných salámů byl Uherák. Byl sice dobrý, ale drahý, takže si ho nemohl dovolit každý. Po létech se rozneslo, že se bude vyrábět jeho tuzemská obdoba a ta pak skutečně přišla do prodeje. Vysočina. Prodává se dodnes. Jemně mletý chutný salám. Její tehdejší chuť si už přesně nepamatuji, ale řekl bych, že chutnala stejně jako ta dnešní. Jen si nejsem jistý, jestli tenkrát byla kořeněná.
Jak je vidět, paměť někdy zafunguje i v případech, kdy to člověk nečeká.
