Už klepe na dveře.
Jsou za námi Vánoce, přehoupl se konec roku a následovalo dlouhé nudné a pošmourné období. To na náladě nepřidá. Ještě k tomu ta koronavirová pandemie a omezení s ní spojená… Kdysi jedna blogerka napsala:
„Můj život je plný sluníčka a když náhodou nesvítí, nakreslím si ho“.
To bych potřeboval já, leč nemám to v povaze. Pošmourno tedy pokračovalo a otravovalo mně, až jsem podlehl letargii. Ale všeho dočasu…
Dny se prodlužují, přibývá světla a když občas vykoukne sluníčko, hned je na světě veseleji. Teplo sice ještě není, ale ptáci už se ozývají a na mém parapetu vrkají holubi a mají chuť zahnízdit tam. Ono to jaro snad přecejen přijde,
Jsem starý škudla. Veškeré výdaje jsem stlačil na minimum a jediné, na čem mohu ještě ušetřit je jídlo. Žvanec. Šetřím tedy i na něm a za to co si „utrhnu od huby“ si postupně dokupuji eura. Něco už mám, něco ještě přišetřím a kam vyrazím zatím neřeším. Vypadá to, že to nebude moc brzy, aspoň mi do té doby ještě nějaké to euro přibude.
Zlepšuje se počasí i nálada. Nejsem sice vlaštovka, ale začíná mě to zase lákat na cestu. Nemusela by ani být daleká. Dnes je 21. března. Někdo ťuká na dveře – že by jaro? 🙂
