Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Soutěž elegance veteránů

1

V Roztokách.

V úterý jsem na nádraží Holešovice sedl do osobáčku, popojel tři stanice a byl jsem u zámku v Roztokách, kam mě lákala každoroční soutěž elegance motorových veteránů.

Nebyl jsem tam zdaleka první. U vchodu do areálu už byla fronta, ale rychle ubývala. Vstupné bylo 100 korun – i pro důchodce. Návštěvníci, kterých stále přibývalo se hemžili na motorovými veterány už skoro zaplněném zámeckém nádvoří.

Z minulosti vím, že tahle akce bývá zajímavá a už první pohled potvrzoval, že tomu letos nebude jinak. Veteráni byli zaparkovaní nejen na nádvoří, ale i v přilehlém zámeckém parku. Přijížděli další a ty už pořadatelé směrovali na ještě prázdná místa.

Začal jsem procházet nádvoří. Byly tam i motorky – včetně Čz, které pamatuji z dětství a nablýskané Jawy. Nechyběla ani Čechie – stoletá rodinná motorka pro tři lidi. Tentokrát upravená, s dalším sedadlem přidělaným vzadu na nosič a se sajdkárou, takže to byla rodinná motorka pro šest lidí! Další kuriozitou byla motorka s náporovým vzduchovým chlazením motoru:

Byla tam auta a autíčka různých velikostí a značek. Zase jsem se tam setkal s jednou záležitostí: jsou auta, která považuji za současná, ale oni už jsou to veteráni. Tak jsem tam s úsměvem „objevil“ auta, jež pamatuji z dětství a mládí, např. Fiat 600, Renault 4CV, Simcu Aronde, Pobědu, Tatraplán a naleštěnou Felicii:

Na malém vyvýšení se červenal americký traktor Farmall o dva roky starší než já – z dětství ho pamatuje brácha:

Nechyběla tam ani vojenská sanitka americké armády z druhé světové války a vojenský jeep.

Dorazil i Cadillac 55 z roku 1917 s pětilitrovým motorem.

Těšil jsem se na americké „křižníky silnic“ a dočkal jsem se. Tady je Cadillac Eldorado s osmilitrovým motorem:

Moji pozornost upoutal i krásný Ford Skylinger z roku 1957 s pětilitrovým motorem a krásnou přístrojovou deskou.

Řada aut byla zaparkovaná v parčíku pod stromy a těsně vedle sebe, tam jsem fotografování vzdal. Skoro všechna ale byla v obdivuhodném stavu, jakoby zrovna vyjela z továrny. Když jsem stál u jedné naleštěné „Ameriky“ a překvapeně koukal na její motor pod otevřenou kapotou, zastavila se tam i mladá maminka s dítětem, koukla na ten motor a konstatovala: „Není tam ani smítko“. To muselo být práce a nákladů, než majitelé dali ty jejich motorové poklady do perfektního stavu!

Procházel jsem se mezi těmi motorovými pamětníky a nasával dojmy. Když jsem se nabažil, nečekal jsem na vyhlášení vítězů. Stačilo pár kroků a pohodlný osobáček mě odvážel zpátky domů.

 

 

 

  1. Fukčarinka Fukčarinka

    Oči se pokochali,to by byl můj muž ve svém živlu. Byli bychom na tom stejně s několika auty,pro někoho historie,pro nás nedávné doba.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *