Na vánoční nákupy – Drážďany

Moje další vánoční cesta vedla na adventní trhy do Drážďan. Vezl mě tam pohodlný vlak ČD. U hranic se vystřídala posádka a německá posádka vedoucí vlak na německém území se snažila mluvit i česky. Byla to sice tvrdá čeština s německou výslovností, ale bylo to milé.

Na nádraží v Drážďanech se vlaku ulevilo, protože z něj vystoupilo množství Čechů. Prager Strasse vedoucí od nádraží do centra byla plná stánků i turistů. Ze zvědavosti jsem zašel do obchodního domu Karstadt. Tam už do té míry počítají s přílivem cizinců, že tam umístili vícejazyčné orientační tabulky včetně češtiny.

S proudem lidí jsem pak pokračoval do centra, kde byl na náměstí Altmarkt hlavní trh. Množtví stánků, široká nabídka zboží a ozdoby i na střechách stánků. Nechyběl ani obří vánoční strom a obří pyramida s krušnohorskými figurkami. Co chvíli jsem zaslechl češtinu. „Tohle kupovaly ženský“! „Už jsem utratil víc než jsem chtěl“… Čechů tam bylo dost. Prodavač v jednom stánku asi vytušil, že jsem také Čech a přivítal mně: „Ahoj“ Topry ten!“. Nebylo moc teplo, tak jsem si tam dal svařák. Fungoval, zahřál mě. Utratit se tam dalo dost, ale já jsem hledal jedno: perníčky z Pulsnitzu. Ty jsem v Norimberku nesehnal. V Drážďanech měla Pulsnitzská perníkárna hned čtyři stánky. Starý bělovlasý prodavač byl zjevně potěšený, když jsem jich koupil deset sáčků. Potěšený jsem byl i já a pak už jsem se tam jen procházel a nasával atmosféru.

Při zpáteční cestě se mi vybavila letitá vzpomínka, na cestu, kdy jsem také vezl perníčky – tenkrát jich byla celá krabice se 12 sáčky. Nejvýraznější nápis na ní byl: „Pulsnitzer Pfefferkuchen“. Ta krabice poutala pozornost ženy sedící proti mně. Po chvíli nevydržela a zeptala se: „To vezete smažený řízky?“.