Opeření.
O mé papouščí spolubydlící Anče jsem psal naposledy 6. prosince 2021 v článku Desetiletá babička. Žila se mnou i dál a s postupujícím časem na ní bylo stále víc vidět stárnutí. Opustila ji čilost, málo se hýbala a čím dál častěji v kleci polehávala. Později už z klece ani nevylézala. Byla to obdoba dožívání starého člověka. Bral jsem ji tedy na ruku a chodil s ní po místnosti aby aspoň tak měla změnu. Když jsem se 1. prosince večer vrátil z výletu, jednal jsem tiše a šetrně abych ji nevzbudil. Následující ráno jsem k ní šel a nalezl jsem ji v kleci mrtvou. Dožila se tedy jedenácti let, v porovnání s člověkem je to 77 lidských let. Tedy normální věk.
Při vánoční návštěvě u mladých byla jako obvykle rozdána fůra dárků a pak se ozval synovec: „Tady je překvapení pro Jirku“. V ruce držel klec s párem zebřiček. Byl to krásně vybarvený sameček a hnědá samička. Chovám tedy znovu, tentokrát „australské vrabce“. Jsou to čiperní mrňouskové. Z klece je nepouštím, protože by pak byl velký problém dostat je tam zpátky. Někdy si s nimi povídám, ale oni mi nerozumí, když jim říkám „Pip pip pippippip“. Asi mám špatnou výslovnost. Nebo přízvuk. 
Teda, musím říct, že máš úžasnou rodinu. To muselo být pěkné vánoční překvapení
Anča se dožila pěkného věku a měla se u Tebe moc dobře. Ty články o ní byly mé oblíbené.
Nominku díky. Uvažoval jsem, že si na jaře pořídím nějakého nového opeřence, ale mladí mě s těmi zebřičkami o Vánocích předešli. – Na Anču jsem byl pes. Velkej pes. Maxipes Fík.
Tak si to tedy s novými spolubydlícími pěkně užij. Jsou opravdu krásní.
To bude jednoznačně přízvukem, asi je málo australský.
Anča se dožila krásného věku, tak snad noví opeřenci vydrží ještě déle. Věřím, že se jim bude dařit dobře.