Opeření.
O mé papouščí spolubydlící Anče jsem psal naposledy 6. prosince 2021 v článku Desetiletá babička. Žila se mnou i dál a s postupujícím časem na ní bylo stále víc vidět stárnutí. Opustila ji čilost, málo se hýbala a čím dál častěji v kleci polehávala. Později už z klece ani nevylézala. Byla to obdoba dožívání starého člověka. Bral jsem ji tedy na ruku a chodil s ní po místnosti aby aspoň tak měla změnu. Když jsem se 1. prosince večer vrátil z výletu, jednal jsem tiše a šetrně abych ji nevzbudil. Následující ráno jsem k ní šel a nalezl jsem ji v kleci mrtvou. Dožila se tedy jedenácti let, v porovnání s člověkem je to 77 lidských let. Tedy normální věk.
Při vánoční návštěvě u mladých byla jako obvykle rozdána fůra dárků a pak se ozval synovec: „Tady je překvapení pro Jirku“. V ruce držel klec s párem zebřiček. Byl to krásně vybarvený sameček a hnědá samička. Chovám tedy znovu, tentokrát „australské vrabce“. Jsou to čiperní mrňouskové. Z klece je nepouštím, protože by pak byl velký problém dostat je tam zpátky. Někdy si s nimi povídám, ale oni mi nerozumí, když jim říkám „Pip pip pippippip“. Asi mám špatnou výslovnost. Nebo přízvuk. 🙂
Teda, musím říct, že máš úžasnou rodinu. To muselo být pěkné vánoční překvapení 🙂
Anča se dožila pěkného věku a měla se u Tebe moc dobře. Ty články o ní byly mé oblíbené.
Nominku díky. Uvažoval jsem, že si na jaře pořídím nějakého nového opeřence, ale mladí mě s těmi zebřičkami o Vánocích předešli. – Na Anču jsem byl pes. Velkej pes. Maxipes Fík. 🙂
Tak si to tedy s novými spolubydlícími pěkně užij. Jsou opravdu krásní. 🙂
To bude jednoznačně přízvukem, asi je málo australský. 😉
Anča se dožila krásného věku, tak snad noví opeřenci vydrží ještě déle. Věřím, že se jim bude dařit dobře.