Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Sociální sítě

0
Chvála blogování.

Začalo to před několika roky. Zmodernizoval jsem se připojením k oblíbenému „kecálku“ – ICQ.

Po čase jsem k narozeninám dostal soupravu náhlavních sluchátek a webkamery s doporučením zaregistrovat se v nějaké síti, nejlépe Skype. Poslechl jsem a byl jsem lapen ve druhé síti.

Časem se ke mně začalo dostávat záhadné slovo Facebook. Zvědavost mi nedala, zapátral jsem a po zjištění o co jde, a že je k mání česká verze, jsem se v něm zaregistroval a byl jsem ve třetí síti.

To jsem už věděl, že podobných sítí je povícero, vznikly v různých místech světa a podle toho se odlišují nejen jazykově, ale i účastnicky. Pozvánku k zaregistrování do sítě hi5 jsem s díky odmítl, protože jsem registrován na tolika různých místech, že další registrace už odmítám.

Jednu výjimku jsem ale přece jen udělal. Dočetl jsem se o populární brazilské sociální síti Orkut, pojmenované podle jejího autora. Je k dispozici i v češtině a v tuzemsku se v minulosti těšila přízni. Pokušení mi nedalo a zaregistroval jsem se do ní. Jel jsem tedy ve čtyřech sítích.

Další systém, který mě zlákal byl Jabber. To není síť, ale jednotlivé servery používající podle mých informací pokrokovou moderní technologii umožňující víc než dosavadní systémy.

Měl jsem tedy 5 možností vyhledání kontaktů. Stačí mi pár lidí, s nimiž se skutečně znám. Sedl jsem si, vzal papír a tužku a psal jména lidí, s nimiž jsem v minulosti byl ve styku a rád bych v tom prostřednictvím uvedených sítí aspoň s některými pokračoval. Vzal jsem to od základní školy až po poslední předdůchodové pracoviště. Bylo to asi 60 jmen, k tomu jsem přidal některé příbuzné a jejich děti, ačkoliv jsem s nimi v aspoň občasném osobním styku. Obrněn trpělivostí jsem se pustil do jejich hledání ve všech 5 sítích.

Sítě typu Facebook jsou koncipovány na velmi nenáročné používání – nechci použít termín povrchní nebo liknavé. Kdo nechce, nemusí tam psát skoro nic, nebo když si vzpomene, napíše třeba 2 slova a hotovo. Současně umožňují hamounění s „přáteli“. Účastníci se snad předhání kdo jich má víc. Přitom nejde o skutečné přátele, ale jen o uživatele o něž tam člověk třeba jen zavadil. Není výjimkou 250 nebo 800 „přátel“. Pokud se tam někdo zařadí do zájmových skupin, nebo vyznačí své oblíbené činnosti atd. očekával bych, že tam logicky bude docházet ke vzájemným kontaktům – ale opak je skutečností. Pasivita. Téhle síti jsem sice nepřišel na chuť, ale zatím tam jsem.

Na ICQ a Skype jsem našel pár známých lidí – ale ti se časem nechali zlákat modernou, své účty nezrušili a přešli na Facebook. Orkut jsem časem opustil – v tuzemsku už o něm snad nikdo nevěděl. Nenašel jsem tam nikoho známého a udržovat občasný styk s někým z Brazilie nebo Indie pomocí internetového překladače mě nebavilo. Jabber je technicky pokrokový a je na něm řada diskusních místností. Několik dalších jsem sám založil. Bývá tam přihlášená řada lidí – ale mají to asi jen formálně spuštěné přes mobil, nesledují ho a nediskutují. Tedy pasivita. Na Skype je to podobné.

Lidé v mém, tedy důchodovém, věku tyhle vymoženosti nepoužívají a tak jsem našel jen jednoho mého vrstevníka. „Kluka“ s nímž jsem byl na vojně. Z bývalých spolupracovníků dva. Z lidí o generaci mladších, tedy čtyřicátníků, také jednoho a pár lidí ještě mladších.

Moji vrstevníci, bývalí spolupracovníci a lidé v produktivním věku mají jiné zájmy a starosti a na sítě tedy chodí jen „o státních svátcích“ nebo ani to ne. Mládež ve věku do asi 25 let má svůj svět a tak se mezi ni raději nepletu.

O Vánocích a na Nový rok na Facebooku a Orkutu nikoho nenapadlo popřát všem ostatním. Stává se mi, že procházím jednu síť za druhou, v každé konstatuji: „Nikde nikdo, tak já tady taky nebudu.“ a odhlašuji se. Pro úplnost uvedu, že na ICQ jsem přece jen jistou návštěvnost zaznamenal. Během předloňského roku mi napsalo 20 žen z Ruska. Všechny poslaly stejný text, v němž nabízely sex. Všechny dopadly stejně – zablokoval jsem je a na konci roku smazal. Smazal jsem i několik dalších lidí, kteří si mě přidali do kontaktů jen proto, aby ulovili o dušičku víc. Časem jsem zklamaně opustil Orkut a u ostatních se někdy sám sebe ptám: „Má to vůbec cenu chodit sem?“.

Jsem „sociálními“ sítěmi zklamán.

Zlaté blogování!